Klára Svobodová blog

O zkušenosti s efektem otevřené hlavy jsem se s vámi podělila v minulém textu “Co dělá improvizace s tělem a duší” . Což je ve zkratce wow! zpověď o objevování nového pohledu na svět. Tentokrát bych potřebovala zpracovat proces osvojování téhle nové dovednosti a jaké to je, zůstat v takovém nastavení nafurt. Nutno dodat, že divadelní improvizaci se snažím věnovat více či méně intenzivně pořád, ačkoli pozoruju, že větší vliv má na můj běžný život, než že bych to dokázala přetavit v kvalitní výkon na scéně :-)   Jediné, čeho se stále nemůžu dopátrat, je chvíle, kdy se mi vypínač v hlavě nastavil do polohy “otevřeno” a zasekl se tak, že i při největším úsilí nejde vrátit zpátky. Pamatuju si, co bylo před tím a co potom, ale tenhle památný okamžik prostě ne. Zcela jistě to byl ale další milník na cestě k objevování toho, co doopravdy jsem. Což je celkově hodně velké dobrodružství a poslední dobou se v tomto směru událo víc, než za uplynulých třicet let, ale lepší začít pozdě než n...

S divadelní improvizací jsem se poprvé potakala v roce 2022 a pořád mě nepřestává překvapovat, jak se tím změnil můj pohled na svět. Úplně na začátku byl tenhle pocit zvlášť intenzivní, když se mi najednou otevřela hlava jako bleskem z čistého nebe. Jak jsem mohla do té doby žít, to je mi záhadou. Zároveň se od toho osudného okamžiku snažím tuhle změnu analyzovat a popsat. Ale vzhledem k tomu, že na různé lidi má takové otevření hlavy různé účinky (například manžel jedné z kolegyň reportuje výrazné zlepšení domácí atmosféry, druhá se dala na tvořivou činnost, třetí píše povídky, čtvrtý v práci používá divadelní principy a posunul prezentace na novou úroveň), nedá se tenhle proces jednoduše generalizovat. Navíc se patrně ani nevyhneme konfrontaci s vnitřními démony, které otevření hlavy dokáže vynést na světlo, ale taky úspěšně postrčit na cestu do šuplíku "vyřešeno". Ke svým zážitkům (za které vděčím kurzyherectvi.cz ) bych každopádně měla hodně co říct i z dalších úhlů pohle...

Hele, lidi, vždycky ráda kývnu na spolupráci, která se vymyká běžné rutině a posune tak moji práci dál, ale i tohle má určité hranice.   Vyrábím loutky a rekvizity, šiju kostýmy. Baví mě to, mám materiál, nástroje a techniky, a v omezeném čase, který mi na tyhle činnosti zbývá se v tom chci pořád zlepšovat.   Ale když je někdo dobrý v určitém směru, neznamená to, že udělá automaticky skvělou práci v oblasti úplně jiné, i když se pořád jedná o výtvarnou kreativní činnost.   To je, jako byste chtěli po oštěpaři, aby jel zítra vyhrát na olympiádu zápas v hokeji. Pro názornost uvádím několik příkladů. "Jé, ty jsi dobrá ve výtvarce, viď? Ostříháš mi vlasy?" "Díky za nabídku, ale na kadeřnici jsem se vyučit nestihla." "Viděla jsem na trhu velké keramické dekorace do zahrady, ale nemůžu si je dovolit, že mi vyrobíš něco podobného?" "A vyjde tě levněji, když mě budeš rok živit, než projdu rekvalifikací na keramika, pořídím hrnčířský kruh, nakoupím materiál, v...

  "Vyšla mi knížka, už druhá". A pak čekám, jestli se posluchač zeptá "a cos napsala?" nebo "jak jako knížka?" a nebo jenom konstatuje "haha, dobrej fór". Ale je to samozřejmě tak, že podklady pro knihu zpracovávám graficky a pokud nepočítám sborníky z odborných seminářů, opravdové knihy v tvrdé vazbě a s obsahem relativně srozumitelným pro běžnou populaci jsou na světě opravdu dvě. Práce na té obsáhlejší mě ovšem dost poznamenala. Jedná se o Dějiny klasické anatomie o sedmiset stranách a skoro šestistech obrázkách. Autorem je pan profesor Antonín Doležal a v době, kdy jsme na knize pracovali, mu bylo 92 let. A tady začíná dost hustej rok usilovného boje, počínaje generačním rozdílem, přes IT technologie až po lingvistické diskuze o obsahu. Si asi říkáte, co má co grafik kecat do obsahu. Vždyť už dostane hotovej text po editorovi, redaktorovi a korektorech, naleje ho do formátu a nazdar bazar. Nojo, jenže u nás v pidi mini firmičce se na tohle ne...

  Menší bazén - 25m. Člověk si prostě občas potřebuje protáhnout tělo nějakým tím vlastním stylem. Naprostou většinu návštěvníků tvoří běžní rekreační plavci, kteří si přijdou pročistit hlavu, v klidu si odplavou svojí hodinku a nazdar. Mimo nás rekreantů ale existuje několik prototypů plavců, s kterými se zaručeně dřív nebo později v bazénu pot(ý)káme. 1) Babka splývalka Vznáší se na hladině v brýličkách a koupací čepici obličejem dolů a jakýmsi "samospádem" se pohybuje vpřed. Od stěny bazénu se odrazí, takže nabudete dojmu, že za ní poplavete přijatelným tempem, ale chyba lávky. 2) Potapěč Starší šedívějící pán, prsař ve velkých potápěčských brýlích. Některé typy taky hlasitě(nechápu jak) vyfukují do vody, takže máte napoprvé pocit, že míjíte zaoceánský parník. Což může lehce vyděsit, když pod hladinou očekáváme ticho, klid a mír. 3) Čajový sáček Většinou obývá některý z rohů bazénu, případně odrazovou stranu a vyskytuje se ve 2-3 členných skupinkách. Čajové sáčky neplavou,...

  Tuším, že už to budou minimálně 2 roky, kdy jsem dostala geniální nápad postavit se hrůze z kolektivního cvičení čelem.  V novém studiu asi půl hodiny od baráku otevírali jógu pro začátečníky. Zápis do kurzu proběhl celkem v pohodě, ale hned na první lekci jsem dorazila jen tak tak a totálně promoklá, takže ze mě během pátrání po čísle skříňky intenzivně tekla voda všude po zemi. Na tom, že ostatní ženský (jak jsem později zjistila) tam jezdí autem asi něco bude. První hodina byla seznamovací, jako znám z filmů scény z kroužku AA. Ahoj, jmenuju se Božena, dělám pokladní v supermarketu a na jógu chodím, protože mám sedavý zaměstnání. Všechno, co se dělo za dveřmi studia mám trochu v mlze, takže o své chvilce slávy si pamatuju, že jsem se snažila vtipně podat, co všechno dělám (což ve zkratce nejde), že vlastně všechny práce mám taky sedavý, ale ne úplně všechny, protože u jedný občas i chodím, o józe vim kulový, ale přijde mi to jako celkem fajn sport pro tak líný lidi jako j...