Není umělec jako umělec
vždycky ráda kývnu na spolupráci, která se vymyká běžné rutině a posune tak moji práci dál, ale i tohle má určité hranice.
Vyrábím loutky a rekvizity, šiju kostýmy. Baví mě to, mám materiál, nástroje a techniky, a v omezeném čase, který mi na tyhle činnosti zbývá se v tom chci pořád zlepšovat.
Ale když je někdo dobrý v určitém směru, neznamená to, že udělá automaticky skvělou práci v oblasti úplně jiné, i když se pořád jedná o výtvarnou kreativní činnost.
To je, jako byste chtěli po oštěpaři, aby jel zítra vyhrát na olympiádu zápas v hokeji.
Pro názornost uvádím několik příkladů.
"Jé, ty jsi dobrá ve výtvarce, viď? Ostříháš mi vlasy?"
"Díky za nabídku, ale na kadeřnici jsem se vyučit nestihla."
"Viděla jsem na trhu velké keramické dekorace do zahrady, ale nemůžu si je dovolit, že mi vyrobíš něco podobného?"
"A vyjde tě levněji, když mě budeš rok živit, než projdu rekvalifikací na keramika, pořídím hrnčířský kruh, nakoupím materiál, vytvořím návrh, studie a nespočet nepovedených výrobků, než bude na světě "něco podobného"?"
"Nutně potřebuju tematický obraz 150x200, za týden to dáš!"
"Tak znova: rešerše, nápady, studie, materiál, plátno na míru,...."
"Tady je skvělý video, jak někdo dělá fotorealistické psí mazlíčky z plsti, pošlu ti fotky Baryka a vyrobíš mi to taky, jo?"
"Plstění je snad ta nejvíc nejotravnější činnost na světě, kámo! Víš kolik dní a probdělých nocí musel tenhle týpek ďoubat jehličkou do kusu vlňenýho chrchle, než dosáhl takový kvality? Vážně myslíš, že netoužím po ničem jiném, než začít studovat od nuly právě tohle?"
A absolutní top strop věta zní: "Ale vždyť ty s tím přece nebudeš mít žádnou práci!"
Tady se, myslím, hodí trochu vysvětlit jak to vlastně mám: "Ke všemu, co vyrábím, se snažím přistupovat tak, aby mi to dávalo smysl, mělo to využití (ať už praktické, nebo jako dárek, který udělá radost) a na konci jsem získala pocit, že se za tu práci nemusím stydět. A to se nestane, když tomu nedám úplně všechno, co v danou chvíli jde."
Tohle by asi bylo na delší povídání, ale snad je to aspoň trochu srozumitelné.
Ti, kdo se v příkladech náhodou poznali, nechť se necítí dotčeni, nýbrž poctěni, jelikož přispěli ke vzniku textu, který má sloužit jednak k pobavení, druhak jako připomínka, že umění je taky práce a třeťak jako návrh na přehodnocení požadavku pro příště z: "Hele, vyrobíš mi tyhle filigránové náušnice, co dělala jedna paní v televizi!" na: "Prosím tě, neznáš někoho, kdo vyrábí....?"
Zejména třetí bod moje #hypersensitive #peoplepleasing ego ocení docela hodně, nevytváří to tlak a může se dost dobře stát, že řeknu: "Docela by mě to zajímalo, vydržíš, než zjistím, jestli na to mám materiál a dostatečnou časovou kapacitu? Třeba se dohodneme."
Díky za pozornost.
Komentáře