Povalentýnská story
Tím chci jenom říct, že Valentýn je sice z jedné strany nechutný komerční svátek, ale ze strany druhé je to příležitost, která, když jít to dovolíte, vás vyruší od pracovní rutiny a uděláte si pauzu. A když se člověk do té romantiky občas trochu přinutí, nakonec zjistí, že se v tom vlastně cítí docela dobře.
A protože jsme toho měli poslední dobou hodně, řekli jsme si, že se necháme vyrušit a zajdem na dort do nové kavárny ve městě. Můj drahý manžel měl sice ještě nějaké vyřizování v bance, ale pak že se sejdeme před kavárnou. Tak se jako doma chystám, žejo. Vlasy - 30 minut, obličej cute natural look - 20 minut, dalších dvacet minut vybírám podprsenku, protože si chci vzít top z odhalenými rameny, který jsem si ještě nikdy neoblíkla. A mezitím se těším na to kafe, protože je to vždycky fajn. Prostě jen tak posedíme a povídáme o tom, na co doma není čas nebo příležitost.
Sraz u kavárny - nic moc, v bance fronty, spousta lidí, otrava.
Top s výstřihem, účes - nic.
Konverzace - .
Káva a ananasový dort - výborný, tak to sníme a jdem.
Doma - do tepláků a k televizi. “Hele, nějak ti roste břicho, že ty jsi snědla ten zbytek čokolády v lednici?”
U televize - “Tady jsem ti přines lahev šampusu a čokoládu. Ale ty čokolády už ti musím přestat kupovat.”
U televize - konečně chápu, proč tam sedíme - začíná závod žen v biatlonu. “Jé, koukej zrovna startuje Davidová, a vyměnila si brejle, včera jsem si všiml, že měla černý a dneska má modrý!”
A z toho vyplývá: Máte-li jít na rande, nechoďte před tím stát frontu do banky.
Komentáře
Okomentovat