Rozdíl mezi fotkami je přesně rok. Ale dospět k rozhodnutí přestat si barvit vlasy (a odrosty ostříhat, co nejdřív to půjde) trvalo podstatně déle. Myslím, že tak tři roky zpátky se teprve objevila první myšlenka. Pak se střídalo období "jasně, jdu do toho" s "teď ale nemůžu, hrajeme prohlídky, musím mít účes" až nakonec přišla úleva "kašlu na všechno, takhle už to dál nejde". Taky jsem se nejdřív naivně domnívala, že to půjde lehce. Večer si řeknu, že končím s barvou a ráno se s tím vzbudím naprosto v pohodě. Tvl (pardon za ten výraz, ale vážně, tyv*le), ne. Nebudu to házet na tlak společnosti, sociálních sítí, okolí, pracovního prostředí a tak dál. Tlak si na sebe vytváří člověk sám svými domněnkami (které ovšem úspěšně spouštějí právě tyhle vlivy). Když jsem začala řešit pitomý vlasy, samotnou mě překvapilo, jak moc velký dopad má okolí na sebejistotu jedince. A taky jsem se chvíli bála, že s vlasy přijdu o nějakou svoji superchopnost. Z neznámého dův...
Komentáře
Okomentovat