Impro piknik 2024/IV. čajovna Šamanka

 

Silvie, Petra a Andrea hrají letiště.





Petr a Ivan hrají nemocnici.



Jiří a Anička hrají náves.





Silvie a Jiří hrají smutek a podezíravost.




Eva a Andrea hrají stydlivost.





Anička a Věra hrají moudrost.

Táňa a Ivan hrají lenost.







Populární příspěvky z tohoto blogu

Co dělá improvizace s tělem a duší?

Obrázek
S divadelní improvizací jsem se poprvé potakala v roce 2022 a pořád mě nepřestává překvapovat, jak se tím změnil můj pohled na svět. Úplně na začátku byl tenhle pocit zvlášť intenzivní, když se mi najednou otevřela hlava jako bleskem z čistého nebe. Jak jsem mohla do té doby žít, to je mi záhadou. Zároveň se od toho osudného okamžiku snažím tuhle změnu analyzovat a popsat. Ale vzhledem k tomu, že na různé lidi má takové otevření hlavy různé účinky (například manžel jedné z kolegyň reportuje výrazné zlepšení domácí atmosféry, druhá se dala na tvořivou činnost, třetí píše povídky, čtvrtý v práci používá divadelní principy a posunul prezentace na novou úroveň), nedá se tenhle proces jednoduše generalizovat. Navíc se patrně ani nevyhneme konfrontaci s vnitřními démony, které otevření hlavy dokáže vynést na světlo, ale taky úspěšně postrčit na cestu do šuplíku "vyřešeno". Ke svým zážitkům (za které vděčím kurzyherectvi.cz ) bych každopádně měla hodně co říct i z dalších úhlů pohle...
Další informace

S otevřenou hlavou na věčné časy

Obrázek
O zkušenosti s efektem otevřené hlavy jsem se s vámi podělila v minulém textu “Co dělá improvizace s tělem a duší” . Což je ve zkratce wow! zpověď o objevování nového pohledu na svět. Tentokrát bych potřebovala zpracovat proces osvojování téhle nové dovednosti a jaké to je, zůstat v takovém nastavení nafurt. Nutno dodat, že divadelní improvizaci se snažím věnovat více či méně intenzivně pořád, ačkoli pozoruju, že větší vliv má na můj běžný život, než že bych to dokázala přetavit v kvalitní výkon na scéně :-)   Jediné, čeho se stále nemůžu dopátrat, je chvíle, kdy se mi vypínač v hlavě nastavil do polohy “otevřeno” a zasekl se tak, že i při největším úsilí nejde vrátit zpátky. Pamatuju si, co bylo před tím a co potom, ale tenhle památný okamžik prostě ne. Zcela jistě to byl ale další milník na cestě k objevování toho, co doopravdy jsem. Což je celkově hodně velké dobrodružství a poslední dobou se v tomto směru událo víc, než za uplynulých třicet let, ale lepší začít pozdě než n...
Další informace

Na krátko bez vlasů

Obrázek
  Rozdíl mezi fotkami je přesně rok. Ale dospět k rozhodnutí přestat si barvit vlasy (a odrosty ostříhat, co nejdřív to půjde) trvalo podstatně déle. Myslím, že tak tři roky zpátky se teprve objevila první myšlenka. Pak se střídalo období "jasně, jdu do toho" s "teď ale nemůžu, hrajeme prohlídky, musím mít účes" až nakonec přišla úleva "kašlu na všechno, takhle už to dál nejde". Taky jsem se nejdřív naivně domnívala, že to půjde lehce. Večer si řeknu, že končím s barvou a ráno se s tím vzbudím naprosto v pohodě. Tvl (pardon za ten výraz, ale vážně, tyv*le), ne. Nebudu to házet na tlak společnosti, sociálních sítí, okolí, pracovního prostředí a tak dál. Tlak si na sebe vytváří člověk sám svými domněnkami (které ovšem úspěšně spouštějí právě tyhle vlivy). Když jsem začala řešit pitomý vlasy, samotnou mě překvapilo, jak moc velký dopad má okolí na sebejistotu jedince. A taky jsem se chvíli bála, že s vlasy přijdu o nějakou svoji superchopnost. Z neznámého dův...
Další informace